Expedice Sardinia 2012 / I.část

Jak už je o mě známo, plánovat jsem začal už o Vánocích. V době, kdy se jiní těší ze sněhu a vánočního blázince, já seděl u počítače a dělal trasu na letní dovolenou.

Počátkem roku, když byla zima v plné síle a venku mrazy hluboko pod nulou, jsem už věděl, jak bude ta moje (naše) dovolená vypadat.

Kamarádům jsem poslal itinerář cesty s návrhem ubytování na ostrově i na trase a čekal na jejich vyjádření. Vše proběhlo bez připomínek, tak jsem zaplatil trajekt a provedl rezervaci ubytování. Náš počet byl 6 lidí na 4 motorkách. Nezbývalo než přežít těch několik měsíců, dočkat se léta a vytoužené dovolené.  

Konečně tu bylo léto a blížil se den našeho odjezdu. Honza, který kvůli svému zdravotnímu stavu (po několika prodělaných operacích během zimy) nechtěl jet, se dva týdny před naším odjezdem rozhodl, že přeci jen pojede. Koupil si lístek na trajekt a na poslední chvíli nám předělal již vyřízené vouchery na ubytování.  Tak v den odjezdu byla konečná sestava 5 motorek s posádkami Luděk+Blanka, Anders+Eva, Kubulka, Salfa, a Honza.

Sešli jsme se 16. června v sobotu v 9.00 ráno na odpočívadle u pražského TV vysílače Cukrák. Sestava kompletní a tak vyrážíme směr Dolní Dvořiště a Rakousko.

První den jsme najeli 360 km a skončili v penzionu Haus Kernstock v Salzburgu. Ubytování  31,- EUR os./noc se snídaní.

Ráno v 9.00 vyrážíme natěšení, protože nás čeká nejhezčí etapa, přejezd Alp a Dolomit. Počasí nezklamalo a tak jsme si tuto část cesty opravdu užili.

Veškeré naše trasy jsem naplánoval mimo dálnice a placené úseky, platili jsme pouze 10,-EUR za moto, za průjezd alpským národním parkem (Natonal Park Hohe Tauern).

Konec dnešní etapy a nocleh byl v Itálii v Hotelu Scaldaferro ve stejnojmenné obci u městečka Sandrigo. Cena hotelu 28,- EUR os./noc se snídaní. Dnes jsme najeli 420 km.

ilustr.foto Hotel Scaldafero

Po snídani jedeme směr Pisa. Tam si chceme prohlédnout pověstnou šikmou věž a večer nás čeká trajekt v Livornu.

Šikmá věž byla jako správná atrakce obklopena davy turistů, ale je fakt krásná.

V 8.00 večer už najíždíme do útrob trajektu a po deváté opouštíme přístav Livorno.

Dnešní etapa měla 335km.

Čeká nás noc na trajektu, kterou přečkáme již vyzkoušeným způsobem – přespáním na pohovkách v baru. K tomu nám hraje paní na klavír. „Hlavně, že nehraje tu písničku z Titanicu!!!“ povídá Salfa. Usínáme a ráno nás čeká vytoužená Sardinie.

Je půl osmé ráno a z palubního rozhlasu se ozývá v italštině výzva: „řidiči vozidel z podpalubí 3a ke strojům!“, tak jdeme. Vyjíždíme po rampě z útrob trajektu a pořizujeme skupinové foto. Je teprve půl osmé ráno, ale teplota vzduchu je již pěkných 26°C.

Čeká nás cesta napříč ostrovem dlouhá 155 km.

Jedeme do města Bosa, které se nachází na druhé straně ostrova. Pobyt máme zajištěn v bungalovech Abbamala Village kousek nad městem. Studia pro dva s kuchyňkou a příslušenstvím za 30,- EUR os./noc se snídaní. Kluci vzali Honzu na přistýlku a tak mají cenu 25,-EUR. V této lokalitě je to velmi dobrá cena. (Ubytování na Sardinii se pohybuje od 40,-EUR nahoru!)

Po ubytování vede naše první cesta k moři. Pláž je vzdálená 1,5km tak jedem jen v kraťasech. Moře je teplé a koupání na písčité pláži je velmi příjemné. Konečně jsme se dočkali, ostrova, zdejších silnic i moře! Máme před sebou 9 dní (8 nocí), tak si je náležitě užijeme!

První den na ostrově máme za sebou a tak večer u vína plánujeme, co společně podnikneme ty další dny. Zítra se chystáme prozkoumat město Bosa a jeho hrad. 

Podrobně popisovat den po dni, kde jsme všude byli, nemá význam. Nejen, že to nikomu nic neřekne, ale vydalo by to na deset článků, nikoli na dva! Tak raději popíšu to podstatné a přidám více fotek s popisky.

                                                                   Alghero - historické centrum města

                                                                                         Marina - Alghero

                                        Už víme proč je tato romantická pláž prázdná.....tak jedeme jinam.

                                                            Sestup do jeskyně Grotta Di Nettuno - 650 schodů.

Třetí den jsme byli všichni v historickém městě Algheru. Pak jsme se byli vykoupat. Potom jsme byli navštívit jeskyni Grotta Di Nettuno. Když jsme se vraceli, rozhodl jsem se pro jinou trasu zpět na základnu než ostatní. Chtěl jsem to vzít s Blankou raději přes hory, místo silnicí podle pobřeží. Honza se přidal a tak jsme se od ostatních oddělili. Vše probíhalo dobře, až do jedné mírné levotočivé zatáčky, kdy jsem uslyšel ránu a ve zpětném zrcátku vidím Honzu, jak v leže letí ven ze zatáčky. Okamžitě obracím motorku a jdu mu pomoc. Vypadá to, že je v pohodě a jen se sklouznul. Jeho Aprilia leží na boku asi metr pod silnicí ve škarpě. (Naštěstí se ani nesekla a nepřekotila.) Ptám se: „ jsi OK?“ Honza odpovídá: „já nevím, snad jo?“. Zvedáme motorku na kola, ale nahoru na silnici ji sami vytáhnout nedokážeme. Kontrolujeme škody a vypadá to celkem dobře. Jen ulomená řadička, ohnutý padák, a kape chladič. Mimo několika škrábanců celkem malá škoda. Ale Honza si stěžuje na nohu. Koukáme, že má prodřenou botu i kožené kalhoty od kotníku ke koleni. (Ještě, že jel v kůži....) Ani to nechce sundavat, raději to rozbalí, až bude doma. Ale jak dostat na silnici tu motorku? Silnice jsou tu pusté a po řadě z nich projede třeba jedno auto za den. Tak volám Safu s Kubulkou a diktuji jim souřadnice, kam nám mají přijet pomoc.  Po půl hodině jede okolo pickup a jeho majitel nám pomáhá motorku vytáhnout. Po další půlhodině přijíždí kluci. Honza už nedá sám nohu ani na stupačku a tak ho Salfa bere domů na tandemu. Kubulka jede s jeho Aprilií a já s Blankou čekáme další hodinu u jeho motorky, až se vrátí. Když přijíždíme na základnu je už tma. Honza leží s nohou nahoře obalenou ledem, ale moc to nepomáhá, navíc nemůže zvednout levou ruku…….. Tak takový konec pěkného dne si nikdo z nás nepředstavoval.

Eva se ujala funkce zdravotní sestry a jsou už s Honzou a paní domácí domluveni na zítřejší návštěvu nemocnice.

(Pozn. nehodu jsem na přání Honzy nefotil.)

Tímto ježdění po Sardinii pro Honzu skončilo a celou dobu pouze léčil zranění a jezdil po doktorech. Salfa mu opravil Aprilii do plně pojízdného stavu a všichni vč. Honzy jsme doufali, že do odjezdu bude OK.

                                                                    Konec první části.