Červnový sraz na Malé Morávce.

Letos je dost podivné jaro a pěkných dní je pomálu. Ne, že bych uvažoval o tom, že bych za deště nejel, ale přeci jen se modlím, aby to počasí bylo k nám motorkářům alespoň trochu milosrdné. Zvláště při takové dlouhé cestě! Nevím, zda to pomohlo, nebo to bylo motlitbou i těch ostatních, ale světe div se, počasí se v den srazu změnilo jak mávnutím kouzelného proutku! V pátek po práci vyrážíme s kamarády bydlící v Praze a okolí směr Morava za krásného slunného dne. Cesta proběhla bez problémů. Naplánoval jsem ji mimo velká města, úseky plných zatáček a parádně jsme si ji užili. Dorazili jsme na Morávku v půl osmé večer a po ubytování spěchali za ostatními do nedaleké hospůdky.

Tam už bylo pěkně veselo a zábava byla v plném proudu. Povečeřeli jsme a napili se a šli jsme na chatu. Tam jsme si ještě dali uzená kolena od Ladise a pravé moravské frgále (koláče) od Vosy. Ne, že bych byl „nenažraný“, ale jak mně posadí před dobré jídlo, tak se prostě neudržím! :-)

Já Vám říkal, nepouštějte mě k tomu! :-))

Debatili jsme až do pozdních ranních hodin. V sobotu ráno jsme se vypravili na společnou vyjížďku.

Před odjezdem dorazilo ještě pár lidí a tak naše kolona (cca 23 strojů) dělala pořádný rozruch ve městech a vesničkách kterými jsme projížděli. O náš bezpečný průjezd se starala opět dvojce Salfa a Kubulka, kterým patří náš společný dík! Naší první zastávkou na trase, byla Pradědova galerie u Halouzků v Jiříkově.  Řezbář, který je evidován i v Guinnessově knize rekordů, zde vystavuje 250 postav a zvířat a je zde opravdu na co koukat!

Po prohlídce nasedáme na naše stroje a jedeme na nedaleký hrad Sovinec. Tam zabereme celé parkoviště a jdeme na prohlídku hradu.

Hrad je poměrně rozsáhlý a je vidět, že zde probíhá rekonstrukce. Část střechy ještě září novotou. Čeká nás výstup na hradní věž. Je pěkné vedro a v kozačkách a kožených kalhotách fakt „super zážitek“. Přijel jsem bez maminy a tak jsem zvědav, kdo ty gatě  pak ze mě sundá! :-)

Renda navrhuje: „musím tam? Nemůžete mi pak říct jak to tam vypadá?“ „ Ne, jdeme nahoru!“ Odpovídám. A šplháme po točitých schodech až nahoru. Alespoň, že to tu trochu fouká a je odtud pěkný výhled.

Po prohlídce hradu pokračujeme v jízdě. Jediné, co trochu kazí náladu jsou samé uzavírky a objížďky po rozbitých silnicích alespoň 5.třídy (z 5 možných). Kompenzuje nám to však nádherná okolní krajina a naděje, že příště tu budou fungl nové silnice.

Jedeme  na  Šumperk a pak super zatáčkama na Kopřivnou, Hanušovice a Ramzovou. Tam stavíme na pozdní oběd.

Tak ta už tři přání nevyplní! :-)

Po jídle se již malých skupinkách vydáváme na cestu na základnu. Lipová Lázně, Jeseník, Karlova Studánka a Malá Morávka. Byl to bezva den a tak ho zakončíme společným posezením venku u grilování masa co Vosa připravila. Pane jó, tolik vepřových a kuřecích steaků snad ani nemůžeme sníst! Grilování se ujímají dobrovolníci Kubulka a Viktor (Šášť). K masíčku si na střídačku chodíme se džbánky pro pivo a sedíme opět do pozdních hodin. Je radost posedět s tak bezva lidičkami!

Je tu neděle a s ní i méně radostné loučení. Než se rozjedeme na všechny světové strany, tak nám Dana (Mamka) ještě opeče zbylé maso na cestu, jako svačinu. Holky se vůbec staraly o nás jako o vlastní. Jen umýt po takové bandě nádobí byla pěkná šichta! Díky moc!

Domů daleko a tak nezbývá, než zvednout kotvy. Ještě, že nejedu sám, ale společně s kamarády. Je to mnohem příjemnější a opět si z cesty domů uděláme bezva vyjížďku.

                 Po dobrém obědě v dětském koutku. :-)

Domů jsem v pohodě dorazil odpoledne a na tachometru mám víc o 740 km. Setkání s kamarády bylo moc fajn a počasí překrásné, co více si přát? Snad jedině, už aby byl další sraz!