Hojsova Stráž 2011, aneb První Pejrakův cyklosraz Fazerclubu

Na fóru se hned vyrojila spousta pozitivních reakcí, slovo dalo slovo, a Pejrak mohl začít plánovat, a my ostatní se těšit. A byl tady první říjnový víkend, a příroda rozhodla i za poslední váhavce ve volbě dopravního prostředku. Na motorky to skutečně nebylo.

V pátek odpoledne jsem naložila kolo do auta, následovala Pejrakových instrukcí a po nějakém tom bloudění dorazila na místo. Chata se nacházela asi 5 km od Hojsovy Stráže, přímo na konci světa, ukrytá uprostřed lesů a luk, v panenské přírodě.

Uvnitř čekal Pejrak, který se staral o teplo klubového krbu a schovával se za pivní lahve.

Brzy se začali sjíždět ostatní a radost z dalších a dalších setkání nebrala konců. Večírek se nesl v duchu klidné zábavy, moc se nepilo (tedy až na ten burčák, nějaké to pivo, víno a kořalku), trochu se debatovalo, probíhala výuka zemědělských pomůcek, strkala se hlava do chomoutu, Pejrak jezdil na koni, Vosa chovala dvojčata (Kyldu a Pejraka),

spát se šlo brzy (k ránu) zkrátka a dobře, všichni jsme šetřili sílu na zítřejší výlet.

A už je to tady. Probouzíme se do deštivého rána, snídáme nakoupené i napečené zásoby a oblékáme se patřičného oblečení – skoro jako před motovyjížďkou.

Pejrak naplánoval trasu na cca 50km a po slovech „první kiláček bude trošku do kopce“ jsme vyrazili. Z onoho trošku do kopce se vyklubalo táhlé a místy docela prudké stoupání, v tisících metrech nad mořem začal déšť postupně přecházet v náš první letošní sníh, a my s vypětím všech sil ukrajovali jeden, dva, tři, osm kilometrů….  onoho Pejrakova kiláčku, a mráz nám zalézal za nehty na rukou i na nohou. Odměnou nám měla být chata na Pancíři, kde jsme se chtěli všichni nasytit a hlavně ohřát.

Nebýt toho, že jsme Pancíř minuli, byla by to nuda. A taky bych si neužili tu báječnou hostinu v restauraci na Špičáckém sedle. Vrazili jsme dovnitř promrzlí a promáčení, servírky v krojích nám rozdaly noviny pod zadky a začaly roznášet ohříváčky v podobě svařáku, horké griotky, luxusní gulášovku, drškovku, svíčkovou a podobně.

Po příjemně stráveném rozmrznutí u krbu jsme se vydali na závěrečnou část cesty. Ta vedla už jen z kopce a za chvilku jsme byli zpátky na chatě, kde na nás čekaly Hanka Kyldinka, Vosa, a jejich vynikající guláš. Ono to teď vypadá jako nic, ujeli jsme asi 23 km, ale všichni zúčastnění určitě rádi dosvědčí, že to bylo fakt drsný, a že jsme tedy skuteční tvrďáci.

A protože nám po výletě kolovaly v žilách endorfiny, vrhli jsme se do víru zábavy. Hlavním bodem večírku byla oslava Kyldových narozenin. Zapělo se „Kylda má narozeniny“, Kylda zatlačil slzu dojetí z překvapení, které jsme mu nachystali, a mocným dechem sfoukl všechny svíčky kolem narozeninového dortu.

A pak se jedlo, pilo, hodovalo, tancovalo, stavěli se sněhuláci, prováděly se býčí zápasy, prodávaly obrazy a hrály nejrůznější hry se světly. Zkrátka a dobře, byl to zase vydařený večírek v barvách Fazerclubu.

Ráno se vstávat nikomu nechtělo, asi hlavně proto, že nás čekalo loučení a odjezd. Všichni jsme se shodli na tom, že tuhle Hojsovku můžeme zařadit do pravidelných srazů. A teď už se můžeme začít těšit na další Pejrakův počin, a to……….

Přeci na Silvestra Fazerclubu 2011!