Sylva, Milda, Šóšin a jezero Traunsee.

V pátek odpoledne jsme se také připravili a nachystali, do kufru jsem místo spacáku a stanu dal basu piv a začlo pršet. Nevadí, počkáme do 18.00. Přibližně v 18.30 jsme vyjeli a pršelo stejně. Vyrazili jsme z Osové Bytýšky na Třebíč. Osazenstvo Sylva, Milda a moje maličkost. V Třebíči na přechodu jsem dostal prvního šméra. Ale dobrý! Pak jsme pokračovali přes Dačice do Slavonic a dále po Rakousku do Gmundu. Byla už tma a stále drobně poprchávalo. Někde ve Wietra jsem se ztratil, protože Mildova GPS byla jiného názoru než já. Ale našli jsme se a jeli dál. Přes Freistadt do Lince. Tam jsme dorazili kolem půlnoci a začali hledat ubytování. Samozřejmě marně. Tak jsme dali kafe a jeli dál. Noční tmou jsme nad ránem dojeli do Gmundenu k jezeru. Zrovna tam končila diskotéka a všude plno mladejch. A tady se nám to líbí, zajásali jsme. A spát jsme taky neměli jít kam, že. A tak jsme se procházeli po nábřeží, pozorovali mládež, jejich konflikty s policií a posedávali po lavičkách.

Dali jsme se do konzumace vlastních zásob piva. Tak jsme se prokousali až k bílému dni. Dali jsme kafé, něco zásob a jeli dál. Kolem jezera se nám otevřely krásné scenérie a pohledy na okolní kopce a hory. Dojeli jsme do Ebensee.

Ubytování jsme začali, poučeni z předchozích nezdarů, hledat už kolem poledne, ovšem se stejným výsledkem jako předešlé noci. Již asi na šestém místě, po předchozím konfliktu se svědomitým vlčákem. Kde nám paní řekla, že je taky obsazeno, si Sylva sedla zoufale na chodník. Paní domácí zrovna zalévala na balkoně kytky a všimla si toho. Byly zrovna tak přibližně ve stejném věku. Tak se jí nás zželelo. Ubytovala nás v pokoji po řemeslnících. A bylo vyhráno.

Vydali jsme se s Mildou na obhlídku druhého jezera, které bylo nedaleko. Kolem vodopádu jsme tam dojeli. Jezero bylo jak z doby druhohor. Prostě panenská příroda.

Tak jsme se pokochali. Něco nafotili a jelo se domů. Zase kolem vodopádu.

Večer jsme relaxovali u pivka, na terase a přišla si za námi popovídat babička majitelky penzionu. Dozvěděli jsme se, že pochází z Ukrajiny. Sice jsme měli chabé znalosti jazyka, jako vždy, ale i tak jsme si pěkně popovídali. Druhý den jsme se vypravili do městečka a potom lanovkou na Feuerkogel. Což bylo pohoří na jeho hornatějším konci. Již na lanovce jsme si užili pěkných pohledů a požitků z výšek.

Na vrcholcích jsme pak obdivovali panoramata, fotili a závodili s mlhou. Která na nás útočila z několika stran.

Po sestoupení z vrcholků hor ho nížiny jsme se ještě projeli kolem jezera.

Nafotili pár snímků a vypravili se k domovu. Jeli jsme přibližně stejnou cestou, nevyhýbaje se rakouským dálnicím, vlastníc dálniční známky. Hranice jsme překročili v Dolním Dvořišti a na pozdní oběd, nebo časnější večeři, jsme se stavili v Českých Budějovicích. Pak jsme pokračovali na Třeboň, Jindřichův Hradec,Telč, Třebíč a domů. Byl to pěkný výlet a jako vždy nebyla nouze ani o nějaké to dobrodrůžo.

Šóšin.