Vyjížďka směr jižní Čechy.

Dorazili jsme na místo setkání a Salfa s Rendou už na nás čekali. Přivítali jsme se a já s úžasem zíral, že Renda už nemá svou dvanáctku banďoura, ale nádhernou Hondu CB 1300. Moóóc pěknej kousek!

Tak jsem to tak dlouho okukoval, až mi Renda povídá: „tak se svez!“ No, běžně to nedělám, ale tady jsem neodolal a bez dalšího přemlouvání vyrazil na zkušební jízdu! Je to sice pořádný kus motorky, ale po rozjetí je najednou veškerá hmotnost pryč! Parádní zátah a super pohodlí. Dobrá ovladatelnost a dobré brzdy! Jediné, co bych tomuto stroji vytknul, je absence šestky! Jestli u své Hondy občas hledám sedmičku, tak tady bych asi řadičkou vyťukal díru v převodovce. Myslím, že alespoň šestku by si CB 1300 zasloužila. Obrovský potenciál motoru vás nenutí ho vytáčet a tak by se na šestku motor  jen převaloval a na tachometru by bylo třeba 150. Určitě by se i snížila spotřeba. Ale to jsou jen takové mé úvahy…. Motorka se mi moc líbí a mé pocity z jízdy byly vynikající!

Tak jsem ještě půjčil Rendovi tu svou, aby si taky rozšířil svůj obzor a už byl nejvyšší čas vyrazit na společnou vyjížďku. Mířili jsme na Český Šternberk, úsek pěkných zatáček. Dále na Benešov, Neveklov a přes vodní nádrž Slapy na Chotilsko.V Chotilsku jsme se stočili dolů a pokračovali silničkami podle Slapské přehrady přes vesnice. Dojeli jsme až do obce Obory, kde je restaurace a celkem dobře tam vaří a tak jsme tam zastavili na oběd, jelikož naše žaludky se už hlásily o svá práva! Poobědvali jsme a jedeme dál. Vyjedeme z parkoviště u hospody (já první, jako vedoucí expedice) a za vesnicí začínám přidávat plyn. Ještě jsem ani pořádně nezatáh a už mi do cesty vbíhá policajt v bílém s plácačkou nad hlavou!!!  Zastavuji a už slyším známé: „Dobrý den, vaše doklady, víte  jakého přestupku jste se dopustil?“ Tak sundavám přilbu a kroutím hlavou. „ Překročil jste rychlost obci, bylo vám naměřeno 64km/h!“ Tak mi dali ještě dejchnout (ještě že jsem neměl po obědě ani malé pivo!) a pak mi po provedené lustraci dokladů v databázi prostřednictvím počítače v Octavii vítězoslavně oznámil, že dostanu dva bodíky, pomůže mi od jedné tisícikoruny, a ochrání mě od nápadu utratit ji za benzín! Tak jsem pěkně poděkoval a na slova „nashledanou!“ jsem zabručel do přilby „No to snad ani ne!!!“ Hledám, kde mám zbytek expedice a ta stojí pár metrů za výběrčím místem. Tak k nim popojedu, otočím se a udělám si ještě snímek.

Salfa mi vysvětlil, jakou oni měli kliku, že za mnou jelo pomalu auto a oni ho naštěstí ještě nestihli předjet. Nejvíc mi štve to, že já fakt přes obce jezdím pomalu a tenhle úsek jsem už nepovažoval za vesnici. Prostě pech! Mají to tam fakt vychytaný!!!

No nic, tak jsem si poplakal a jedeme dál. Pokračujeme na Sedlčany, Votice, Petrovice, Mladá Vožice. Tam je místo, kde se chceme zastavit. Zajímá nás na kopci za Vožicí hrad Šelmberk. Ale jak jsem byl myšlenkama jinde, trochu jsem chlapcům ujel. Najel jsem omylem na dálnici a jel jsem se otočit až do Tábora ! :-)) Sešli jsme se tedy až u hradu. Zaparkovali jsme stroje na louce u lesa a šli na prohlídku.

Hrad Šelmberk má zpřístupněnou věž, ze které je parádní rozhled.

Čas pokročil a tak se vydáváme na poslední společnou etapu z Mladé Vožice na Načeradec, do Zruče nad Sázavou a Uhlířských Janovic. Tam u místní bezínky jsme dotankovali a poseděli ještě chvíli na kus řeči probrat dnešní zážitky.

Večer už se kvapem blížil a tak se loučíme, dělíme se na dvě skupiny a razíme k domovům. Po 5km jízdy mi najednou Honza ukazuje, ať zastavím. „Nechal jsem tam u tý pumpy šátek, mám se vrátit, nebo kašlat na něj?“ „Počkám tady, jeď.“ Když se Honza vrátil tak povídá: Ty jo, já tam nechal nejen šátek, ale i peníze a komplet doklady!!! A ležely pořád venku na tom stole!“  Tak tomu říkám klika! Domů jsme dorazili už skoro za tmy a na tachometru mi přibylo 380km. I když mé cestování není moc "levná" záležitost, bylo to moc fajn a děkuji kamarádům za společnost!  Luděk.